Barcelona, víno, Oszkar a den navíc | Vella Terra 2025
V únoru jsme vyrazili do Barcelony na festival naturálních a biodynamických vín Vella Terra 2025. Vzali jsme si den navíc na toulky městem, ale hlavní roli hrálo víno. Během jediného dne jsme stihli projít desítky stánků, ochutnat spoustu zajímavých vín a potkat známé tváře – včetně Oszkára Maurera, který byl (opět) středem pozornosti. Co jsme si z Barcelony přivezli? Pár tipů, pár poznámek… a jedno neplánované přespání.
Během chladného února jsme s Alex vyrazili do Barcelony na festival naturálních a biodynamických vín Natural Wine Fair Vella Terra 2025. A protože to znělo jako ideální záminka na malý únik z reality, přiletěli jsme o den dřív – projít si město, nasát inspiraci a trošku si i zavzpomínat.
Pro mě to byla slušná dávka nostalgie – v Barceloně jsem byl naposledy před devatenácti lety, tehdy jako teenager na fotbalovém turnaji. Pamatuju si hlavně Camp Nou a spoustu slunce… víno bylo v té době úplně mimo můj radar. Zato Alex byla ve městě už po sedmé a upřímně – kdyby nemilovala Prahu, bydlela by nejspíš právě tady. A chápu proč. Město má jedinečnou energii, architektura je dechberoucí a i to obyčejné espresso chutná líp, když ho pijete s výhledem na rušný bulvár, kde se nikdy nic neplánuje, ale všechno se děje.
Po ubytování jsme si dali klasickou barcelonskou procházku – Sagrada Família, Gaudího domy, Park Güell, La Rambla, sem tam káva, sem tam tapas. Večer jsme samozřejmě navštívili pár místních winebarů – jednak z čisté radosti, jednak kvůli inspiraci. Styl obsluhy bych popsal jako až moc v pohodě – čekat na víno patnáct minut je už skoro forma meditace. Ale samotná vína rozhodně nezklamala. Některá příjemně překvapila, jiná trochu rozšířila náš chuťový obzor, a celkově to byla kombinace příjemného večera a pracovního výzkumu. Tak jsme si to užili i s tím malým testem trpělivosti.
Druhý den jsme zamířili na samotný festival. Začínalo se kolem poledne a naším cílem bylo ochutnat co nejvíc zajímavých naturálních vín – zaměřili jsme se hlavně na Katalánsko, Rioju, Andalusii, Galicii, Navarru a Valencii. A samozřejmě jsme se těšili na setkání s naším vinařským hrdinou – Oszkárem Maurerem ze Srbska. Jeho stánek byl celý den v obležení a upřímně – vůbec nás to nepřekvapilo. Je to výjimečný vinař, a my máme radost, že jeho vína v Česku zastupujeme exkluzivně.
Na festivalu jsme narazili i na dva vinaře z jižní Moravy – Plenér a Krásná Hora. Proběhlo pár ochutnávek, pár slov, trocha smíchů a šli jsme zase o kus dál. Mezitím jsme si vybrali pár favoritů ze španělských vinařství a napadlo nás, že by bylo skvělé vzít je s sebou za Oszkárem a slyšet jeho názor. Když jsme s ním dorazili k vybraným stolům, výraz místních vinařů mluvil za vše. Něco mezi překvapením a lehkou panikou – jako by si právě uvědomili, že jejich vína bude hodnotit někdo, koho oni sami uznávají. „To je fakt Oszkár Maurer?“ Jo. A šel s námi ochutnávat, sdílet poznámky, a jak už to u něj bývá – upřímný a přesný. Jedna věta od něj řekla víc než pět řádků degustačního lístku.
Během dne jsme ochutnali spoustu skvělých vín a poznali několik vinařů, kteří nás opravdu zaujali. Ale hlavně jsme si zase o kousek víc ujasnili, co hledáme a co chceme dělat dál.
No a pak přišla závěrečná tečka. Když jsme dorazili na letiště, zjistili jsme, že má náš let zpoždění. Řekli jsme si, že si čekání zpříjemníme v salonku, který byl asi dvě minuty od gatu. Všechno na pohodu – drink, chipsy, klídek… až na drobný detail: informační obrazovky v salonku zřejmě žily svým vlastním životem. Když nám přišla notifikace, že se gate zavírá, vystartovali jsme sprintem. Letadlo tam pořád stálo. My taky. Jenže ať jsme říkali cokoliv, dohadovali se, vysvětlovali – pravidla jsou pravidla, a náš pokus dostat se dovnitř skončil u přepážky. Po krátké fázi frustrace jsme to vzali s humorem. Barcelona nám dala neplánovaný večer navíc. A upřímně – nebylo to vůbec špatný.
